II.


Od svého narození do svých dvacetin jsem žila jako jedna z pravých, čistokrevných lidí - v izolaci. Všichni žijí v obrovském zařízení, velkém jako samotná Asie, když ještě existovala. V tomto zařízení probíhá normální život, díky vyspělé technologii, lidé se tu narodí, žijí tu a nakonec i umírají. Nikdy ale
 

Milý deníčku,...

16. května 2018 v 15:03 |  Zamyšlení


Mám sen, jako každý jiný. Mým snem je zápis za den jediný.

Sednu si ke stolu s cílem, že si urovnám myšlenky a zaznamenám důležité poznatky a zážitky dne. Píšu datum, úhledným písmem, aby to mělo nějakou fazónu. Můj pohled ustrne na prvním řádku.
Venku se zatáhne a mně přeběhne mráz po zádech. Jak začít? Musím mít přece nějaký úvod... Dneska se stalo... Milý deníčku... Dneska jsem ho zase viděla... Proč mi na okně sedí mucha? Ehm, takhle asi ne.
Tak se k úkolu postavím jako chlap k chlapovi - začnu od jádra věci - zapíšu si úspěchy dne. Vypila jsem dva litry vody.... Snědla jsem o čvereček čokolády míň... Nezapomněla jsem si doma klíče... Jak tak přemýšlím, jediným mým úspěchem, který by stálo za to zapsat, bylo, že mi ujel autobus a šla jsem do školy pěšky v botách na podpatku.
Mám chuť to v hlavě škrtnout. Co je na tom pozitivního? To, že jsem nebyla schopná vylézt z postele a kvůli tomu jsem nic nestíhala? Nebo že jsem si vzala boty s podpatkem a mám z nich oteklé nohy plné puchýřů? Možná si tak akorát můžu připsat malé bezvýznamné plus za chůzi pěšky. AHA! Už mám smysluplný začátek!

Milý deníčku, musím se ti pochválit. Dneska jsem šetřila planetu, šla jsem pěšky ve šteklích a za matičku Zemi jsem obětovala pot a krev.

Hm, tak takhle taky ne no... Už nemám ani sílu něco škrtat. Nechám si to jako připomínku toho, že se nemám pokoušet psát si denník. Můžu psát leda tak nějaký zápisník jedné události - abych měla nějaké ty vzpomínky.




A jak jste na tom se psaním denníku vy? Obdivuju všechny, co umí psát denní postřehy smysluplně a stylem, aby se daly číst. A asi zůstanu jen u toho obdivování :-D

I.

7. května 2018 v 12:13 |  Moje malé sci-fi ze střípků

Záblesk bílého pronikavého světla. Hlasy vědců v zelených a bílých maskách. Bolest vzadu na hlavě. Bolest, jakou si nikdo z pravých lidí nedovede představit. A pak už nic.
 


Chlad z rána

4. května 2018 v 5:38 |  Básničky
Vykouknu z okna ven a vítr mě zdraví chladivým dotekem,
zapomínám, kdo jsem a toužím s ním letět světem.

Jánošíkové diery

26. dubna 2018 v 8:14 |  Malá Fatra - "zápisky z dovolené"
Slunce svými paprsky osvěcovalo barevnou podzimní krajinu. A my jsme se obklopeni krásou malofatranské přírody vydali na další část objevování Jánošíkových dier. V divokých a drsných Horných jsme už byli, v Dolných kdysi v zimě také, ale čekala nás krásná procházka Dolnými (opět) a tentokrát i Novými, které mají snad největší půvab.

Kam dál

A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?