Bylo nebylo...

30. ledna 2018 v 8:46 |  Téma týdne

Na zámku za sedmero horami a sedmero řekami žila krásná princezna.


Užívala si svého královského života, byla laskavá a milá, nebo zlá a škodolibá? Kdo ví. Každopádně, jednoho dne se objevila čarodějnice a zaklela ji. A celé království strádalo, propadlo beznaději, věděli, že s čarodějnicí nic neudělají.
V sousedním království se o tom doslechl princ, kterému se ona princezna líbila. I kdyby byla zlá a škodolibá, tak byla určitě velmi krásná a lidé se přeci mění. Vydal se jí tedy zachránit a světe div se, překonal všechny nebezpečné překážky, porazil čarodějnici a za týden byla svatba, která trvala tři dny a tři noci. A pokud neumřeli, tak žijí dodnes.

Osobně nejsem zrovna pohádkový typ člověka, díky jejich obrovskému množství a mě už ohraným šťastným koncům. Ale jsou tu pohádky kvůli šťastným koncům? Kvůli tomu, aby vítězila láska a dobro nad zlem a nenávistí?
Určitě ano, kvůli tomu je přece zbožňujeme, ne? Nebo je tu ještě něco, co se skrývá za tímto základním stavebním kamenem?
Něco tu je. Jak by mohl princ zachránit princeznu, kdyby nevěřil, že to dokáže? Většinou hrdiny nežene láska, ale honí se za uznáním, dokazují svou statečnost a dobré srdce. Což nejde jinak než vírou. Vírou v sám sebe, ve své štěstí, v lepší zítřky.
A když selže i to, pořád se v hrdinovi drží něco, co ho žene dál. Naděje. Vždycky je tam malý kousek naděje, že se mu to podaří. Že by to mohl zvládnout, porazit zlo a zvítězit jako nositel dobra. Že existuje šance a stojí za pokus. Tak jako zakleté království v malém koutku duše doufá, tak i hrdina.

V čem se tedy pohádky liší od skutečného života? Mají nějaký důvod, proč existují, mají nějaké poslání?
Přenesené do našich reálií zas tak odlišné nejsou. Jednou jsi dole, jednou nahoře - v pohádkách přece také musí jít něco dolů, aby to mohlo jít vzhůru. Člověk si sáhne na dno a jediné co mu může pomoci, je víra, to, že doufá a věří, že se z toho dostane, že zase bude nahoře. Jedině ten, kdo věří a doufá, má největší šanci dorazit na vrchol. Když mu někdo přijde na pomoc, tím líp, utvrdí ho v tom pocitu. V pocitu, že nic není ztraceno, i když to tak vypadá. V pocitu, že v jakkoli hluboké propasti se ocitnul, existuje cesta ven. V pocitu, že to může dokázat. Že nic není nemožné.
Pohádky nás inspirují. Dodávají sílu a naději, odvahu. Dětem se přece před spaním vypráví pohádky, aby se nebály spát a nebály se nočních můr. Aby bojovaly se svým strachem, aby věřili, že dokážou, co budou chtít, aby neztrácely naději.
Co činí člověka silnějším než naděje? Člověk bez ní nemá ani chuť k životu, k vytyčení cíle, protože nevěří, že by to mohl dokázat. Ale když má naději, když věří, že to dokáže, posunuje své hranice, limity. Vyvíjí se a roste.
Nejdůležitějším vzkazem, který nám pohádky posílají a který nám dodává odvahu, inspiruje nás, posouvá nás dál a žene nás za našimi sny, je: Neztrácej naději, protože když věříš, nic není nemožné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Špekatý tarzan Špekatý tarzan | Web | 30. ledna 2018 v 9:46 | Reagovat

Krásné...

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 30. ledna 2018 v 10:35 | Reagovat

za článek dávám 1 , super :)

3 bluesovka bluesovka | 30. ledna 2018 v 11:44 | Reagovat

Ano, před spaním pohádky na uklidněnou. Zejména, když dítě vyžaduje pohádku o tom, jak čert odnesl babičku do pekla anebo jak vlk sežral Karkulku. Ale jinak ano, mohu souhlasit.

4 hugmynd hugmynd | 30. ledna 2018 v 21:47 | Reagovat

[1]: Díky..

[2]: Děkuji :-)

[3]: Já jsem v pohádkách jako malá viděla to dobrodružství, že se musí stát něco zlého, aby to mohlo být zase dobré :-)

5 Meduňka Meduňka | Web | 3. února 2018 v 12:24 | Reagovat

Zařazuji do výběru nejlepších článků na tema-tydne.blog.cz :)

6 hugmynd hugmynd | 3. února 2018 v 15:40 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?