Ticho.

23. ledna 2018 v 8:14 |  Téma týdne

Říká se, že ticho léčí. Ale může být taky ohlušující a nebezpečné.

Většina z nás netouží být o samotě, protože samota znamená být sám se sebou v tichém okolí. Když už tedy musíme být sami, pouštíme si hudbu, televizi jako kulisu, cokoliv, jen abychom nemuseli být se svými myšlenkami v tom hrozném tichu.

Bojíme se ticha nebo sami sebe?
Bojíš se ticha?
Když jsem tuto otázku položila několika různým lidem v mém okolí, všichni odpovídali stejným významem - ticho je nepříjemné, ohlušující, ticho je depresivní, nemám ho rád.
To mě nutilo přemýšlet. Ticho shledávám uklidňujícím, takovým balzámem pro duši a uši. Jsou to chvíle, kdy jsem sama sebou se sebou, kdy přemýšlím o všem a o ničem, chvíle, kdy všechno zlé a dobré vyplave na povrch a já s tím bojuju, kdy třídím myšlenky, kdy naslouchám jádru sebe sama. Nebojím se ticha, neboť léčí mou duši. Spolu se mnou.
Napadlo mě, že lidé se nebojí ticha, ale právě onoho bytí sama se sebou, vědomého přijetí svých myšlenek. Sama sebe.
Drtivá většina se tichu vyhýbá. Radši zvedne telefon, kouká, co nového na sítích, zavolá někomu, pustí si televizi jako kulisu, nahodí sluchátka do uší a pustí muziku. Vždycky se ptám, proč?
Protože v tichu je člověk vydán svým myšlenkám napospas. A proč by s nimi měl bojovat, když je může přehlušit čímkoliv? Proč by měl myslet na to, co se mu zrovna nedaří, co ho zrovna trápí, co se děje kolem? Nechce být raněn a zranitelný něčím, co vychází zevnitř, nechce být se svými strachy o samotě. A tak dělá všechno proto, aby se setkání sám se sebou vyhnul. Myslí si, že je šťastný, když potlačuje, kým doopravdy je. Pravda ale vždy vyplave napovrch, stejně jako myšlenky.
Stačí jít spát, jít do klubu s přáteli, kde se trochu popije, stačí málo, a ztrácí kontrolu. Není divu, že se mu pak zdají noční můry nebo že se před přáteli sesype, rozpláče, zesmutní, naštve se, prostě se změní.
A není to tím, že by trpěl nedostatkem ticha. Důvod je prostý - není vypořádaný sám se sebou, se svým životem, s tím, co se děje, kam směřuje, jak se cítí.
Přitom stačí vážně málo ke štěstí. Stačí se na chvíli zastavit, podívat se dovnitř. Vyrovnat se s tím, co se děje uvnitř i venku, najít nedostatky, ale i kvality. Uvědomit si, kým jsem. Co chci. Jak se zlepšit. Jak být šťastnější. Kudy se dát. Být sám sebou.
Říkám, že stačí málo, ale málo to rozhodně není. Pravý opak. Překonat strach ze svých myšlenek? Chce to obrovskou dávku odvahy a chuti za poznáním sám sebe. Není to otázka jedné půlhodinky o samotě. Ne. Je to běh na dlouhou trať. Ale výsledek stojí za to. Kdo by nechtěl být sám se sebou spokojený? A kdo by se nechtěl zbavit strachu z ticha?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. ledna 2018 v 12:54 | Reagovat

Já mám ticho moc ráda :-)

2 Meduňka Meduňka | Web | 27. ledna 2018 v 10:32 | Reagovat

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

3 hugmynd hugmynd | 27. ledna 2018 v 22:35 | Reagovat

[2]: Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama