Zkouška výdrže

4. ledna 2018 v 20:20 |  Zamyšlení
Dnes jsem psala jsou první zkoušku na vysoké škole. O tom jak dopadne, radši nechci vědět. I když jsem se učila pilně a dala jsem do toho všechno, měla jsem docela dost velké okno.
Ale zaujala mě jedna věc - hladina stresu.


Před maturitou jsem byla ve stresu dva týdny předem, měla jsem dokonce něco, co lékaři nazývají pseudostres - vyrážka na obličeji, ale necítila jsem se vystresovaná. Jela jsem podle svého vyšperkovaného plánu, zvládla jsem všechny maturitní otázky třikrát během svaťáku. (ŠPRT) Ve stresu jsem nebyla.
Jak se přiblížil den před maturitou, začala jsem být hodně nervózní. Neuvěřitelně. A večer předem jsem šílela. Zběsile jsem si procházela poznámky, dokonce i brzo ráno.
V moment, kdy jsem vlezla do školy stres odplul. Byla jsem klidná jako hladina vody za bezvětrného dne. Maturitu jsem zvládla velmi úspěšně. Bez stresu.
Vím proč? No ano. Stresovala jsem, protože jsem nevěděla, co mě čeká. A ve škole jsem naopak byla klidná, protože to bylo moje domácí prostředí. "Ízy - Pízy"
Ale tady, na fakultě? Tady se rozhodně jako doma necítím, jenže stres se nedostavil. Věděla jsem, že to pořádně neumím, hodně věcí se sesypalo, když jsem se měla učit, ale učila jsem se podle svého plánu. Stihla jsem všechno. Sice ne pořádně zopakovat, ale stihla. Měla jsem ze sebe průměrný pocit. Předtermíny přece bývají lehké, říkali nám všichni, tak proč se děsit.
Pak jsem se zamyslela, došlo mi, že to neumím vůbec dobře, že tohle je zkouška, na které nejvíc vyhazují. Ale říkala jsem si, že si určitě na něco vzpomenu, bude to OK.
Nebylo. Já jsem naopak byla OK, úplně v klidu, jako kdyby to nebyl ani malý test, natožpak velká zkouška. No stress.
Pár hodin na to jsem si říkala - good joke. Nešlo to podle plánu, nacházela jsem si po sobě chyby, vlastně stále nacházím. Náladu mám pod bodem mrazu.. Podcenila jsem přípravu? Nebo je to jen tím, že výsledky budu vědět až za několik dní?
Hladina stresu začíná být hodně vysoká. Proč až teď? Je to tím, že nevím, jak na tom jsem?
To čekání bude neskutečné. Už teď je to neúnosné. Ta nejistota je peklo. Snažím se na to nemyslet, uklidnit se. Jenomže klid přijde až s výsledky.
Zvláštní. Je zvláštní, jak stresující nejistota je a jak moc o sobě dává vědět. V těch nejhorších momentech vás nechá pochybovat o sobě samých. I když na to máte. I když něco víte, jasně, možná to nestačí na dobrý výsledek, ale udělali jste, co jste mohli ne? Dala jsem do toho všechno, čas, život šel stranou, celé dny jenom v knížkách. A teď to nevyjde? Nebo vyjde? Naděje tu pořád je. Ale nevěřím v to.
Nejhorší a nejvíce stresující pocit je ten, že jsem udělala, co jsem mohla, jenže pořád to nebylo ono, nejhorší je, že vím, že mé všechno nestačí. Že musím zabrat více. Mohla jsem zabrat více.
Je zajímavé, jak mají různé podmínky zkoušek vliv na hladinu stresu, pochybnosti o sobě samé a duševní pohodu. Ústní zkouška, po které se hned dozvíte výsledek, je nejhorší pár hodin předem, pak stres opadne. Ale písemná, to je zlo. Ve stresu jste nebo nejste předem, v průběhu tak napůl a potom, než se dozvíte výsledky, se můžete hrůzou a výčitkami ukousat. Fascinující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama