Třešnička na dortu

21. února 2018 v 11:41 |  Zamyšlení
Známe se už docela dlouho. A já si po té době poprvé všimla, že máš pihy.

Po tom večeru, co jsme se poznali, jsem si pamatovala leda tak tvář, tvůj výraz, tón hlasu, jeho barvu. Viděla jsem tě jako celek.
Později jsem si začala všímat detailů. Nejkrásnější byl tvůj úsměv. Nikdy bych nevěřila, že když se někdo z celého srdce zasměje, že to může být tak krásné, až se rozechvěju. Ten smích jsem si zamilovala. A pak ty oči. Takové ledové, ocelově modré, ale tvůj pohled, jako by roztopil onen led. Hledala jsem detaily... A když už jsem si myslela, že si tě perfektně pamatuju, tak jsem po roce a půl objevila v tvojí tváři jemné pihy.

Ten fakt mě neskutečně pobavil. Ne to, co jsem objevila. Pobavil mě můj nesmysl pro detail. Věř mi, snažím se vždycky najít sebemenší věcičku úplně na všem. Nevím ale, jak se mi pokaždé povede něco přehlédnout. Vždyť dávám pozor.

Všimla jsem si toho, když jsem se zamilovala do čtení. Knížku jsem vždycky přelouskala za večer, pak jsem jí ale otevřela znovu a přečetla si ji ještě jednou. Najednou jsem v ní objevovala nové věci. A když jsem ji četla potřetí, nacházela jsem i skrytá tajemství, co autor vlastně myslel, metafory. Později už nebylo tolik času všechno číst několikrát a vyžívat se v tom. Tak jsem zpozorněla. I v životě. Začala jsem vidět detaily hned na první pohled i proti tomu, že mi to nepřijde pocitově správné.

Proč se zaměřujeme jen na něco, na nějakou určitou vlastnost nebo věc, a po delší době zjistíme, že to nefunguje, že to není ono, že to není dobré? Když začínám od detailů, pokaždé mě něco odradí. Něco se mi nelíbí. Ale když vidím celek... Pak už to jsou vážně jen detaily, které se kompenzují někde jinde.
Není přece nejkrásnější vidět celek a na něm pak nacházet další skrytosti? Stupňovat si tu radost?
Když jsem tě poprvé uviděla, byl jsi pro mě celek. Ty. Okouzlila mě celá tvoje bytost. A já v ten moment byla zase ten milovník knih, co chce hledat skryté poklady a klenoty. Až později jsem si začla všímat všech tvých originálních a krásných vlastností.
A i po tak dlouhé době, co tě znám, objevuju stále nové věci. Někdy okouzlující, někdy šokující. Přesto, potěšující, neboť takové hledání drobností je jako najít poklad. Je to taková třešnička na dortu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?