Chlad z rána

4. května 2018 v 5:38 |  Básničky
Vykouknu z okna ven a vítr mě zdraví chladivým dotekem,
zapomínám, kdo jsem a toužím s ním letět světem.



Letět volná od nevlídnosti světa,
aby mě lákala jen jedna věta.
Věta, která vždy byla mým snem,
nesetkala se však s mým osudem.

A tak bloudím, každé ráno,
doufám, že z hůry bude mi dáno,
že bude mi dáno slyšet tu větu,
rozlít svou lásku celému světu.

Avšak, nemám tušení,
jak ona věta vlastně zní.
Má to být vyznání lásky?
Nebo jen: Dívej, sedmikrásky!?

Vítr mě chladí, nejenom na tváři,
zavírám okno, šťastně se netvářím.
Ale jen co vyjdu ven,
rozzářím se úsměvem.

Neboť je jaro a všechno kvete,
voní, zalité slunečním světlem.
Jaro je tu a s ním to krásné,
mraky zlé nikde, nebe je jasné!

Starosti změnšují se rychlostí světla,
do srdce pouštíme si trochu tepla.
Teď už mě netrápí nějaká věta,
vidím totiž krásu celého světa!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?