Malý Rozsutec aneb když nepřeje počasí

31. května 2018 v 12:22 |  Malá Fatra - "zápisky z dovolené"
Probudili jsme se do krásného podzimního rána, slunce svými paprsky osvětlovalo krajinu, zatímco jsme si dopřávali královskou snídani, abychom měli dostatek energie na zdolání Velkého Rozsutce. A stále jsme se nemohli rozhodnout, kudy naše cesta povede.

Na VR se dá jít z mnoha výchozích bodů, my jsme chtěli dojít nahoru za krátký čas, takže se nám nechtělo jít ze Štefanové přes sedlo Medziholie, ani jsme nechtěli jít přes Diery, síly jsme chtěli pošetřit na výstup na VR, který je náročný.
Rozhodli jsme se tedy začít naší cestu v Zázrivej v obecní části Petrová, kousek od Terchové. Na turistické mapce je to červená stezka, která vede do sedla Medzirozsutce, z něj pak na Malý a Velký Rozsutec.
Namotivovaní vidinou vrcholu z této perly Malé Fatry jsme vyrazili po pěšině. Zpočátku mírně dokopečka, statečně s úsměvem, ale kopeček se potom začal nějak strmě svažovat a úsměvy se nám proměnily v úšklebky, jak jsme se snažili rozdýchat, něboť nejrychlejší jedinci nasadili tempo maratónských běžců. První milník naší cesty bylo sedlo Príslop pod Bielou, velmi pěkný milník - čouhající skála.
Stoupali jsme lesem dál, kopec byl neskutečně strmý, tempo bylo dost rychlé, potili jsme se jak myši, ale naše těla cítila, jak pracují. Taková chvilková hrdost, než nás začaly bolet kotníky a lýtka :-)
Lesem jsme se dostali až nad pásmo lesa, kde se nám naskytly úžasné rozhledy, krajina pod námi vypadala tak hluboko.. Přemýšleli jsme jaký to musí být pocit na Everestu, pokudy my se cítíme pomalu jako v nebeských výšinách, jaké to musí být až tam nahoře? Udělali jsme si svačinkovou pauzu s kocháním dolů. Opravdu magické momenty.
Dál jsme pokračovali jako kdyby po skalnatém hřebeni a pak se cesta začala svažovat. Doprovázely nám úchvatné výhledy do okolí a ano, dolů. A jaký jsme měli nádherný pohled na Velký Rozsutec!
Každou chvíli jsme na něj pohlédli a s každou chvílí se mrak nad ním začal zvětšovat. Než jsme došli do sedla Zákres, bylo nám jasné, že na VR to nemá cenu, neboť se nám celý schoval v mlze. A tak jsme se rozhodli odměnit se alespoň výstupem na Malý Rozsutec, ne menší náročností výstupu.
Stoupali jsme po holé skále, přidržovali se trčících kořenů, kamenů, věeho, čeho se dalo. Blízko pod vrcholem jsme šplhali jen po skále a drželi se kovových lan. Docela adrenalin! Na vrcholu se mlha hemžila kolem nás. Neviděli jsme skoro nic, jen svah protilehlých hor. Mrzelo nás to, ale horské počasí je jak náladová ženská. S tím nic nenaděláš.
Tak jsme se aspoň zapsali do knihy, která tam je v kastlíku a pokračovali rovnou dolů, tentokrát po zelené. Sestup byl mnohem (MNOHEM) náročnější a strmější a horší než výstup. Kameny klouzaly pod nohama, lana byla docela kluzká.
Dále jsme scházeli prudkým kopcem lesem, pak po louce, než jsme došli na cestičku, která se napojuje z Terchové na Diery. Naší cestu jsme zakončili v hotelu Diery u Dierového potoka v Terchové, hrdí na to, co jsme právě zlezli. A tak to má být.










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?