Takový trochu miš-maš

2. června 2018 v 7:10 |  Téma týdne
Z pohledu prváka na vysoké škole.
Loni jsem nastoupila na vysokou a hodně se toho změnilo. Nejvíce asi můj pohled na svět, lidi kolem nás, prostě všechno získalo takový nádech reality. Když jsem opouštěla naše gymnázium po maturitě, měla jsem stále ještě růžové brýle na očích. Přijímačky na VŠ mi je také nesundaly. První rok na vysoké ale ano.



Kdyby se mě na mých pět nej někdo zeptal loni, odpověděla bych: A čeho? Pět nej písníček? Pět nejoblíbenějších jídel? Hráčů mého oblíbeného týmu? Předmětů ve škole?
Krásně zvědavá a naivní, že by někoho zajímalo mých "top pět" určité kategorie. Tehdy by mě ani nenapadlo zamyslet se nad tím, že mých pět nej je (PRO MĚ) něco, co není určeno kategorií a žebříčkem. Je to prosté. Mých pět nej. Podle toho co mě jak napadlo. Nemá to ani hlavu ani patu, nic za tím nehledejte. Jsem přece jen prvák.

#1 Rodina
Před rokem bych vám tvrdila, že tohle je otřepané klišé. Ale za ten rok se stalo tolik zlého, i dobrého, že jsem změnila své vnímání rodiny od základu. Tvrdila bych, že domov je místo, kam se vracím. Není. Domov je má rodina a lidé, které miluji. Proto mám tolik domovů, proto jsem se vždy cítila doma i u prarodičů, u tet a strýců, u sestry a rodiny mého švagra. Všichni tito lidé, co jsou mým domovem, tu pro mě byli v těch nejtěžších chvílích, v těch nejradostnějších chvílích. Prostě vždy a můžu se na ně spolehnout. Co víc si přát?

#2 Vzpomínky, zážitky, plány a vnitřní symfonie
Příšerné pojmenování, ale kdybych napsala "Já", nepodá to správnou informaci. Velmi zásadní zvrat tohoto roku bylo nalezení sebe samé. Propojení podstaty s mým já. Byl to rok plný náročných zkoušek a já jsem s ním bojovala, jak se dalo. Nakonec jsem si uvědomila, že bojovat neznamená plně žít a uzdravení lze najít jen v klidu. Někdy jsem se prostě uvrtala do vzpomínek, vytlačila to zlé, co se děje, že se nedaří, někdy jsem si dělala plány do blízké budoucnosti, abych viděla a cítila naději. Toto spojení s mým vnitřním já mi neskutečně pomohlo, našla jsem kus sebe, kus, který jsem nevěděla, že je můj. Přijala jsem všechny své chyby a omyly, ale také pochvaly a uznání, jelikož jsem mívala ve zvyku se strašně podceňovat. Utřídila jsem si své myšlenky, zážitky, pochopila, co jsem dříve nechápala. To byl krásný krok k vnitřnímu štěstí.

#3 Příroda a zahrada
Nejsem z vesnice, ale nejsem ani z velkého města. Proto jsem se cítila přímo neomezeně, když jsem šla na vysokou. Tolik možností, co na mě čekalo. Úžasné, to je pravda. Ale i když ostatní by město neměnili, s tím, jak jsem nacházela sama sebe, jsem si uvědomila, že patřím tam, odkud pocházím. Ano, mám sny o cestování, zahraničí, dobrodružství. Jenže nejšťastnější jsem právě tam, odkud jsem. Je to mou velkou součástí. V mém srdci i v mé hlavě. Miluju naše kopce, naše říčky, stromy, které všechny znám tolik let. Miluju naše ovocné sady, záhony, hrabání se v zemi, starání se o květiny, práci na zahradě. Miluji také jen tak sedět a koukat na tu zeleň kolem a rozjímat.

#4 Knihy
V těch najde člověk moudrost, něco zjistí, ale hlavně si u čtení zrelaxuje hlavu. Odpočine od své rutiny, svých starostí. Nechá se vést příběhem, poznává neznámé. Pracuje se svou fantazií. Obnovuje slovní zásobu. Trénuje myšlení. To mě vážně naplňuje a jsem hrdá na to, že čtu. I když lidé z mého okolí mají knihu pomalu za sprosté slovo.

#5 Povinnosti, plány a řád
Prostě potřebuju mít svou rutinu. Každý den začínám svým ranním koupelnovým rituálem, večer mám taky vždy svůj. Denní program si vždy pečlivě rozplánuju, abych využila každou minutu naplno. Jsem přímo posedlá řádem. Povinnosti si splním a pak si plánuju, co budu za odměnu dělat. A to je taková malá třešnička na mém každodenním dortu.


Nevím, jestli se tohle dá nějak shrnout, je to takový můj pohled na téma mých pět nej. Vlastně to ani není pohled, spíš rozvedený výčet myšlenek, co mě zrovna k tomu napadly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
A kam vezmou Vaše myšlenky Vás?